Pinsa

je předchůdkyně dnešní tak populární pizzy. Na rozdíl od ní však obsahuje větší podíl vody v těstě, díky čemuž je lehčí a lépe stravitelná.

Pinsa se zrodila v dobách antického Říma, konkrétně v italském regionu Lazio. Byla základní potravinou chudých zemědělců a pastevců, kteří mouku na pinsu připravovali z prosa, ječmene či ovse.

Dnes se těsto na pinsu připravuje ze speciální italské mouky z vybraných druhů pšenice, vody, kvasnic a soli. Tato mouka je schopná absorbovat až 90 % vody. Během pečení se voda odpařuje a výsledná pinsa je díky tomu lehčí, na povrchu křupavější a uvnitř měkčí.

Proč zrovna Pinsa?

Název Pinsa pochází z latinského slova “pinsere”, což znamená “natahovat, roztahovat” (těsto). Bohužel v dnešní době byla prakticky neznámá, její sestřenka si zabrala veškerou popularitu.

Obrat nastává zhruba po roce 2007, kdy byla původní receptura na těsto zmodernizovaná a Pinsa se začala nabízet nejdříve v Itálii, postupně se rozšířila i do dalších oblastí. Předpokládá se, že na celém světě existuje cca přes 5000 “pinserií”.